podvědomě jsem očekával něco podobného – 650 a 500ccm, to není velký rozdíl, nakonec je to také Suzuki a dvouválec. To ale bylo překvapení, jak jsou ty motorky odlišné! Mám na mysli chování motoru, když vezmete za plyn. Býk a beránek. Ten rozdíl ale není ve stopadesáti kubických centimetrech, kterými se motory liší. Sice hodně už napoví rozdíl mezi výkony 72 a 45 koní, ale opravdu podstatnější rozdíl je v charakteristice motorů.
Zkusíme charakteristiku jednou větou: Motor SV 650 je dvouválec a motor motocyklu GS 500 je "jen" půlka řadového čtyřválce. SV 650 šla plynem na zadní. Tvrdý dvouválec, s kterým je třeba zacházet obezřetně. Když umíte, tak agresivní vidlicový motor vám poskytne úžasné zážitky. Proti tomu řadový dvouválec motocyklu GS, motor s měkkou charakteristikou, je naopak hodný a je vhodný i pro začátečníka nebo pro člověka, který má rád klidnější jízdu.
Ale nemyslete si, že ten beránek nedovede zabrat. Když se původní verze modelu GS 500 začala vyrábět, tak se ten motor zatraceně povedl. Proto se také stále drží ve výrobě, je po všech modernizacích pořád žádaným motocyklem. Ať už je ta motorka jakkoli okoukaná, ať se vám třeba nebude líbit kapotáž, která v sobě nese moderní i retro prvky, ať už motor pětistovky GS znají mechanici půl druhé desítky let, takže jej mohou opravovat poslepu, pořád v momentě, kdy si s ní projedete prvních pár zatáček, jste na ní doma a výtky zastíní dobrý pocit z dobré motorky.
Motor má klidný zátah v celém rozsahu otáček bez výrazné špičky, od devíti tisíc se již nic závratného neděje a je na místě přeřadit spíš mnohem dřív, přestože červené pole na otáčkoměru začíná na jedenácti tisících. Motocykl má vůbec dlouhou převodovku, což si ale jako cesťák s šesti rychlostmi může dovolit – přispívá to k nízké spotřebě i při vysokých rychlostech. Na rovině, vsedě, a skoro jedno, jestli motocykl veze jednoho nebo dva jezdce, ukáže tachometr asi 175, otáčkoměr je v té chvíli na osmi a půl tisících, takže jako u správného cesťáku nejsou limitem otáčky motoru, ale výkon spotřebovaný na překonání aerodynamického a valivého odporu. Pokud se tedy chcete rozparádit z kopce, nebo s větrem v zádech, máte možnost. Motor nepřetočíte a podvozek to pozoruhodně stíhá.
Když jsem viděl velká závaží na koncích řídítek, dával jsem si pozor na sklon k vibracím při různých rychlostech, ale nezjistil jsem nic. U GS 500F můžete pustit řídítka v jakékoli rychlosti, i na rozbité silnici a motorka jede jako po kolejích. Šasi je opravdu povedené, odpustí vám mnohou chybu, a tím, že je motorka poměrně lehká a má dobře volenou tuhost pružin a účinnost tlumičů, dovede si sama neuvěřitelně poradit i s rozbitou silnicí v zatáčce. Motocykl s kapotáží váží 180 kilogramů. Nádrž má obsah dvacet litrů a dá se na ni zřejmě ujet i přes čtyři sta kilometrů. Na testování jsme měli model F s kapotáží, dodává se v modré, černé a žluté barvě.
Tak na téhle motorce bych jezdit mohl. Ale radši nahatou verzi, nelíbí se mi horní ploché zakončení kapotování kolem nádrže. Štítek je stejně moc nízký, takže vzduch rozhání nedostatečně, člověk se hrbí a bolí od toho záda. Na naháči alespoň rovnou víte, na čem jste.


