Dnes se to zdá již motoristickým dávnověkem,když na podzim roku 1947 sledoval s napětím desetiletý klučina v Uherském Ostrohu projíždějící motocyklisty v dlouhých pláštích a kuklách, mnohdy s batohy na zádech. Byli to účastníci historicky první poválečné Šestidenní motocyklové soutěže s cílem v nedalekém Zlíně. Tam a v tu chvíli přeskočila jiskra motoristického sportu do krve nejstaršího z rodiny Ježků, Jaroslava (1937). Přes krátké zastavení v zlínském a brněnském dorosteneckém hokeji vedly cesty tohoto zakladatele motoristického klanu nezadržitelně k motoristickému sportu. První konkrétní setkání ze soutěžním motocyklem proběhlo v rámci studií na vysoké škole počátkem šedesátých let a sémě tohoto adrenalinového sportu našlo úrodnou půdu na celý život.Plných 15 let jsme vídali tohoto nadšence na soutěžních,ale i motokrosových tratích po celé naší vlasti. Nejhezčí sportovní léta prožívá v letech 71-74 v továrním teamu Považských strojíren a pomáhá konstruktérům ve vývoj soutěžních maloobsahových motocyklů zn. TATRAN. S ukončením sportovní kariéry začíná cesta trenéra a funkcionáře motoristického sportu.
Mezi mladými adepty jihomoravského motocyklového sportu nemohl v osmdesátých letech chybět druhý z generace |Ježků, Jaroslav jun.(1964), soutěžní a trialový jezdec. Benzinový adrenalin i jemu skončil v krvi a pouze zranění z motokrosových závodů a vysokoškolská studia zabránila jeho další sportovní kariéře.
Počátkem devadesátých let Ježek sen.se stává na dlouhých osm let představitelem České motocyklové federace tehdejší sportovní autority motocyklového sportu a po vzniku Evropské motocyklové unie i jejím víceprezidentem. V té době sleduje mladší Ježek jun. televizní přenosy z pařížské haly Barcy a akrobatické kousky amerických motokrosařů .Se slzou v oku chodí spát a přemýšlí zda i v Česku by bylo možné něco podobného uspořádat.Los padl na brněnskou halu RONDO a v únoru roku 1992 se pořádá první skutečný halový superkros a to ještě na dřevěném podkladě podobně jako v sousední Vídni,či ve Stutgartu, Berlíně a dalších evropských městech.Ježek jun.se stává ředitelem těchto halových motokrosů na dlouhých deset let.
V roce 1994 finance německé tabákové firmy , Pavel Turek (dnes přední manažer teamu F 1), Josef Toman a začínající sportovní moderátor Standa Berkovec společně s Ježkovými postrčili brněnský halový motokros v Rondu na evropskou úroveň nejen po sportovní stránce,ale i doprovodného programu hýřícího lasery,ohňostroji,a tančícími spoře oděnými slečnami. To vše vždy s plným elánem komentoval Standa a dirigoval zaplněnou halu spokojených diváků.
Další zlom a téměř osudové setkání čeká tuto motoristickou rodinu v roce 1996, kdy odešla tabáková firma z české reklamy a brněnský motokros se ocitl bez generálního sponzora a jeho finanční dotace nezbytné pro uspořádání tohoto vrcholového sportovního podniku. Dochází k dohodě, která trvá do dnešních dnů i když už s jiným sportovním zaměřením s brněnským pivovarem STAROBRNO,vyrábějící špičkový pivní mok. Na dlouhá léta brněnský halový motokros se převléká do tradiční zelené barvy tohoto pivovaru.Je zásluhou managmentu tohoto starobrněnského pivovaru, že Česko se dočkalo i prvního halového supercrossu na hlíně a to v nádherném a velkém pavilonu Z brněnského výstaviště. Fanoušci zde mohli být přítomni vrcholnému umění motokrosařů z evropských zemí, kteří prohlašovali, že trať, zázemí i hala jsou srovnatelné s nejlepšími evropskými halami a že zde lze skutečně závodit. Škoda,že k pořadatelům Ježkovým a pivovaru Starobrno se i přes mnohé sliby nepřipojily brněnské veletrhy s pořízením tribun, které pořadatelé museli pracně a draze dovážet z Německa.Tak se stalo, že v roce 2001 aniž by to předem věděli, diváci, Renata Jandzisová, Standa Berkovec, Ježkovi a evropští jezdci byli svědky sportovní derniéry v tomto pavilonu.
Když zářila zelená barva Starobrna na brněnských superkrosech v tichosti a nenápadně se po depu a v zákulisí závodu potuloval třetí z generace Ježků tehdy šestiletý – Ondřej (nar.1989) a nasával atmosféru tohoto sportu podobně jako dávno před časy jeho děd či otec.
Ondřejova sportovní žákovská kariéra kupodivu nezačínala na hlíně, ale v silničním sportu - a to z jednoduchého důvodu. V těch letech začínal v Blansku vyrábět malé silniční motocykly – minibike-bývalý soutěžní jezdec a kdysi svěřenec Ježka sen. Pavel Blata. Ten dokázal v průběhu let, že i český podnikatel může podnikat slušně, perspektivně a dát zajímavou práci desítkám lidí. Dnes jeho moderní továrnu navštěvují ministři, prezident a další. Škoda, že ji nenavštěvovali, když Pavel bojoval o místo na slunci..
Ondřej v roce 1996 tedy v 7 letech poprvé okusil, jak vábnou může být jízda na motocyklu, i když teď ještě na motocyklu malém – minibiku. Jak mu léta přibývala, dovážel do garáže svého dědy čím dál víc věnců. V roce 1998 se stává továrním jezdce firmy BLATA a úspěšně továrnu reprezentuje nejen v mistrovství ČR několika tituly mistra ČR, ale i v Evropském poháru. Svou sportovní kariéru v minibike završuje v roce 2002 (13 let) titulem vícemistra Evropy. Braňte mladému jezdci, který v Brně každoročně sleduje klání nejrychlejších světových jezdců na trati Grand Prix a jehož pokoj zdobí společná fotografie s Valentinem Rossim, aby nepřemýšlel o silnějším a větším motocyklu. Tento jeho sen splnil v roce 2003 nově se tvořící závodní AB Racing Team mladých jezdců, kteří vyrostli na mibikových tratích – Honzy Prudíka, Káji Abrahama a Ondřeje Ježka. Netrvalo dlouho a tito nováčci na závodních HONDÁCH 125 RS si získali respekt celého startovního pole MČR. V konečném zúčtování mistrovství ČR obsadili 4,5 a 7. místo. Jejich lepší umístění ovlivnila i skutečnost, že se z rozhodnutí vedení teamu nezúčastnili dvou podniků mistrovství na nebezpečných letištních tratích. Jak se ukázalo, bylo to rozhodnutí moudré. Mnozí jezdci, kteří tak neučinili dodnes, foukají na svá zranění zaviněná naprosto nevhodnými tratěmi.
Říká se, že za vším je žena, v motoristickém sportu to ovšem až tak neplatí a za vším jsou tak potřebné peníze. Z tohoto důvodu z perspektivního závodního teamu odchází již na podzim minulého roku Honzík Prudík a v jarních měsících i Ondřej Ježek. V tomto případě se i rozcházela filozofie motoristického závodního sportu a růstu mladého sportovce u rodiny Ježků a majitele teamu.
Závodní dílna mateřského Automotoklubu Královo Pole v Brně ovšem dlouho bez motocyklu nebyla. Rozhodnutí nakonec padlo na zelenou (že by barva byla ovlivněna starobrněnským pivovarem?) nádhernou KAWASAKI Ninja ZX-6RR, která již na montážní lavici volá po pokoře, tak jako celý závodní motocyklový sport. Ondřej, student 2.ročníku španělského gymnázia na Vejrostové ul.v Brně, jehož tělesná výška se mění před očima, zkouší nový posez, upravují se stupačky, řazení a v těchto dnech absolvuje první tréninkové jízdy na mosteckém a brněnském automotodromu. První závod Mistrovství ČR již se nedá stihnout. Ale na dalším, v Mostě počátkem července, už bude 15 letý Ondřej stát na startovním roštu mezi jezdci třídy SUPERSPORT a my všichni budeme sledovat jeho další sportovní růst. Není kam spěchat, budoucnost má teprve před sebou.


